Dvojplamen: Jak přežít odloučení
Možná by ten nadpis měl znít jinak. Třeba „Dvojplamen: Jak vůbec přežít tohle setkání a nezabít se, když to nevyjde?“. Ale nechci nikoho děsit. Vlastně to ani není třeba, protože osud ti už stejně nějaké to setkání přichystal. Tak se pohodlně usaď a třeba si jenom přečti, že v tom nejsi sám*sama. Někdy už i to pomůže.
Jak to poznám? Dvojplamen prostě poznáš!
Jasně, definice kruhem. Uznávám. Ale jak jinak popsat tuhle zkušenost? Prostě víš. A nejspíš ti všechno zpětně zapadne do skládanky. Zjistíš, že všechny možné cesty prostě vedly k téhle chvíli.
Cítíš, že toho člověka znáš. Na skutečně hluboké úrovni. Rozumíš mu, ani nevíš, proč. Definovat to nedokážeš, ale jako bys mu*jí viděl*a do hloubi duše. Řeknu ti malé tajemství – ten druhý dokonce ani nemusí odpovídat tomu, co v něm vidíš. Možná je to totiž zatím jeho potenciál, ke kterému zatím ani nedošel. Ale bohužel… ty už to vidíš.
Bohužel pro tebe tedy. Dvojplameny totiž prý mají zajímavou doplňkovou dynamiku. Řekla bych, že je to docela možné. Ty už vidíš všechen potenciál, tvůj protějšek zatím nemusí cítit vůbec nic a nejspíš má tendence i utíkat. Proč? Netuším. Asi abychom se tady na zemi nenudili.
Nepochopitelný, fyzicky hmatatelný pocit dokonalého klidu
To je to, co chceš. Stačí ti pouhá fyzická přítomnost toho druhého někde v místnosti a už se vznášíš na obláčku absolutního blaha. Je to jako droga. Nedá se to dost dobře popsat slovy, protože je to až božská zkušenost. Cítíš spojení, přestože jsi na to třeba předtím nikdy nevěřil*a. Stejně pak půjdeš na web a doklikáš se na článek, jako je tento. Protože tenhle zážitek prostě nepochopíš a hledáš vysvětlení. A s „obyčejnou láskou“ nemá nic společného. Fakt ne.
Vlastně ti to degraduje všechny dosavadní zážitky, které jsi nejspíš za lásku považoval*a. Rozbije ti to svět na milion kousíčků duhy. Jak to vypadá, když tenhle vztah vyjde, to bohužel nevím. Nejspíš je to krásné souznění, spolupráce, všechno. Jako by ten druhý byl milenec, nejlepší kamarád, kolega, bratr… všechno v jednom.
Když to neklapne, zbude ti jenom rozčarování. A milion kousků rozbitých duhy, které musíš pracně znovu poskládat do jakžtakž poživatelného pohledu na svět. Setkání s dvojplamenem tě navždy změní. I když se o tebe v podstatě jen tak lehce otře. Najít znovu smysl života je docela výzva. Hlavně když sis předtím proletěl*a zeměkouli na duhové čakrové zběsilé lajně, kam tě tohle kratičké setkání vystřelilo. Vrátit se opět na zem je poněkud bolestná a nepříjemná zkušenost.
Všechno se děje z nějakého důvodu
Jo, tohle si říkej. I kdyby to nebyla pravda, trochu to pomůže, když nebudeš moct zapomenout. Dá se vůbec zapomenout? Jestli to někdo dokázal, good job.
Nakonec stejně musíš jít dál, protože život prostě plyne. Tady na zemi je to tak zařízené. Vše fyzické podléhá změně. A ty tady máš fyzickou formu, takže taky podléháš změně – minimálně tedy tvé fyzické tělo – logicky. Je jednodušší si myslet, že vše je součástí vyššího plánu. Doporučuju se věnovat blízkým, koníčkům a seberozvoji. A příliš si neujíždět na faktu, že tvůj dvojplamen někde skutečně existuje.
Pracuj na sobě a nenech se rozhodit
Práce na sobě je totiž základ. V každé situaci. Setkání s dvojplamenem tě sice může naprosto vykolejit, protože když úplně nevyjde, nejspíš tě to rozhodí a obrátí to tvůj život hodně naruby. Ale vydrž – je to tvoje povinnost.
Jen takový svět, ve kterém budou všichni lidé za všech okolností pracovat na svém seberozvoji, může být dobrý. Neúspěšné setkání s dvojplamenem považuj za další životní zkoušku, kterou prostě dáš. Věřím ti. Drž se. <3
